Historie obce Zdobnice

Nejstarší historie a založení obce

Rozsáhlé, zalesněné a neosídlené území okolo dnešní obce Zdobnice patřilo od nepaměti českému králi. Koncem 13. století se stalo majetkem pánů z Drnholce, kteří získali rychnovské panství do svého vlastnictví. Na přelomu 15. a 16. století převzal tento majetek mocný rod Pernštejnů.

Počátek psané historie obce Zdobnice – německy původně Wrobnitz, následně Stobnitz a později Stiebnitz (v místním nářečí „Stiemms“), jejíž název je shodný s řekou protékající obcí, spadá na přelom 16. a 17. století, i když farní kronika uvádí nedoloženě rok 1500.

V polovině 16. století byli vrchností povoláváni do Orlických hor němečtí kolonisté v souvislosti s potřebou pracovních sil pro dřevařství, sklářství, hornictví a rozvíjející se řemesla, kteří přicházeli z oblasti Tyrol, Salzburgu, Krkonoš i Kladska, aby zde káceli stromy a zavedli řemeslnou výrobu.

Osadníci evangelického vyznání si postavili v blízkosti svých provizorních dřevěných obydlí pravděpodobně nejstarší kapli (od konce 19. století nazývaná místními jako „Ehspannerkoapalle“) v okolí. Toto místo je blízko řeky u staré cesty ze Zdobnice do Kunčiny Vsi, kde stojí dnes zděná kaplička, okolo níž býval kdysi i hřbitov.

Po smrti Jaroslava z Pernštejna v roce 1569 převzal rychnovské panství císař a český král Rudolf II., z jehož příkazu začala v Orlických horách masivní těžba dřeva. Přestože císařská komora postoupila majetek v roce 1575 Burianu Trčkovi z Lípy, panovník si pro budoucí časy ponechal dvě vznikající obce s přilehlými lesy a pozemky, a to Zdobnici a s ní sousedící Říčky.

Velké množství pokácených kmenů bylo plaveno po místních říčkách a řekách do Orlice a Labe a dopravováno až do Kutné Hory, kde bylo používáno jako výdřeva důlních štol při dolování stříbrné rudy v císařských dolech kutnohorské mincovny.

Když byly dodávky dřeva kutnohorskému mincovnímu úřadu v době třicetileté války přerušeny, dostali dřevaři se svými rodinami povolení odlesněné plochy na svahu nad řekou trvale osídlit. Tak vznikla dřevařská osada a následně obec Zdobnice.

V roce 1671 postavili dřevaři se svolením faráře Cassiana Kleinera z Nebeské Rybné kapli Navštívení Panny Marie (Kunštátská kaple), jež je písemně doložena od její obnovy v roce 1763. Po její další přestavbě podpořené hrabětem Janem K. Kolowratem-Krakovským v roce 1868–1869 a slavnostním vysvěcení za velké účasti lidu, začala o kapli pečovat obec Zdobnice, jíž byla úředně převedena až roku 1904.

V roce 1704 bylo rozsáhlé území v Orlických horách a s ním i obec Zdobnice prodáno císařem Leopoldem I. tehdejšímu majiteli rychnovského a černíkovického panství, hraběti Norbertu Leopoldovi Kolowrat-Libsteinskému. V témže roce byla obec územně rozdělena na dvě části – Malou Zdobnici a Velkou Zdobnici, jejichž hranici tvořila řeka. Po pravé straně toku se nacházela Malá Zdobnice a po levé straně Velká Zdobnice.

Převedení obce do rukou šlechtického rodu Kolowratů přineslo zlepšení životních podmínek obyvatel. Kolowratové nechali ve Zdobnici v roce 1772 postavit tavírnu železné rudy a do roku 1775 tři železné hamry, čímž poskytli práci a obživu mnoha osadníkům.

Katolickým kultovním místem byla původně dřevěná kaple Panny Marie Pomocné (místními nazývaná jako „Abeltbärnla“) z roku 1890 v Malé Zdobnici, kde vytéká dodnes vydatný pramen údajně léčivé vody. Na protější straně údolí v přibližně stejné nadmořské výšce se nachází renovovaná kaple svaté Anny, postavená v roce 1838, od níž je výhled na celé údolí Zdobnice.

Významným počinem pro duchovní život obce bylo v roce 1787 výnosem císaře Josefa II. zřízení kostela Dobrého Pastýře (vysvěceného v roce 1789) a fary. Zde pravděpodobně probíhala školní výuka, jež byla ve Zdobnici na různých místech prováděna od zavedení povinné školní docházky v roce 1781. Kamenná budova školy, jejíž výstavba byla povolena dvorským dekretem, byla postavena v roce 1824.

V roce 1869 bylo ve Velké Zdobnici 1.304 obyvatel a 196 stavení. Malá Zdobnice měla 185 obyvatel a 27 stavení, Čertův Důl pak 111 obyvatel a 15 stavení a Šajtava 82 obyvatel a 10 stavení.

Obec v druhé polovině 19. století a v době 1. světové války

Prusko-rakouská válka, jež zasáhla české země v druhé polovině 19. století, se dotkla i Zdobnice, neboť – dle zápisu farní kroniky – během ní prošlo obcí v červnu 1866 jak císařské, tak pruské vojsko. Pruské jednotky se dokonce krátce utábořily na zdobnickém kopci u dřevěného kříže (tzv. Bodenkreuzu) a pruští vojáci se objevili i ve středu obce, když se sháněli po potravinách a vyptávali se na císařskou armádu. Poté, co císařská vojska prohrála rozhodující bitvu na Chlumu u Hradce Králové 3. července 1866, zažívali obyvatelé Zdobnice strach z nejisté budoucnosti.

Podobné těžké časy zažila obec již dříve, v době slezských válek o rakouské dědictví (1740–1748) a také v sedmileté válce (1756–1763), neboť se nacházela na přístupových cestách k místům bojů a do vnitrozemí. Zdobnickým údolím opakovaně procházelo v těchto dobách vojsko, což pro obyvatele znamenalo stálou obavu o život a všeobecnou bídu.

V horách měli lidé těžký život odjakživa. Šubert a Borovský např. popisují v roce 1889 výživu lidu v Orlických horách takto: „K snídani mají obyčejně kyselo, polívku to z kvasu, buď se suchými houbami, nebo bez nich, a brambory, k obědu brambory a zelí, k večeři obyčejně mléko.“

V roce 1900 bylo dle Ottovy encyklopedie ve Velké a Malé Zdobnici celkem 1.427 obyvatel, 277 domů, škola, 5 mlýnů, telegraf, telefon, spořitelní a záloženský spolek a četnická stanice.

První světová válka postihla Zdobnici stejně jako všechny obce v českých zemích válečnou mobilizací mužů, z nichž se mnoho nikdy nevrátilo domů. Padlým mužům ze Zdobnice byl u kostela v roce 1923 odhalen pomník, na němž jsou uvedena jména padlých i popisná čísla domů, z nichž pocházeli, což dodnes může sloužit k představě o demografii vesnice.

Obec v době založení 1. republiky a prvorepublikový vývoj

Poválečný vznik Československé republiky (ČSR) v říjnu 1918 je spojován s nepokoji a demonstracemi etnických Němců na různých místech nově vzniklého státu. Zdobnice, ležící v pohraniční německojazyčné oblasti, nebyla těmito nepokoji zpočátku dotčena, což může souviset s tím, že v dané době žily v obci pouze tři české rodiny státních zaměstnanců – poštmistra, četníka, polesného – a český farář, celkem 14 osob české národnosti. V Malé a Velké Zdobnici včetně k nim patřících osad (Čertův Důl a Šajtava) žilo ve sčítacím roce 1921 – dle Historického lexikonu obcí České republiky – celkem 1.321 mužů a žen německé národnosti.

Zdobnický společenský život více než politická situace v roce 1918 rozvířila loupežná vražda ženy, k níž došlo v osadě Čertův Důl a jejíž pachatel nebyl nikdy dopaden.

Ve Zdobnici v době 1. republiky žili stejně jako v dobách dřívějších zejména lesní dělníci, drobní zemědělci, tkalci a výrobci lubových dřevěných krabiček (Spanschachtle) na léky, masti a cukrovinky, tzv. krabičkáři. V chalupách se vyráběl také šindel na střechy a sirková dřívka.

Lidé se ve vzácných volných chvílích scházeli v hostincích, kterých bylo ve Zdobnici pět, a to u Acksteinera (později Zimmera), Frosche, Hapicha, Riesnera a Wenzela. V hostincích se kromě tanečních zábav a plesů hrála i příležitostná divadelní představení zdobnického spolku hudebníků a ochotnických herců. Některé hostince a statky poskytovaly i ubytování, jelikož již před 1. světovou válkou a především po ní se v Orlických horách začala rozvíjet pěší i lyžařská turistika, o čemž svědčí řada vydaných topografických popisů a turistických průvodců, např. od Jaroslause Schallera z roku 1790 či velmi podrobný turistický průvodce v německém jazyce od Eduarda Langera a Johana Schade z roku 1898. Již v roce 1900 byly Klubem českých turistů barevně vyznačeny některé turistické cesty – jako jedna z prvních „hřebenovka“.

Obecní život v době nástupu nacismu

Nástup nacismu v Německu a všeobecná hospodářská krize se následně projevily v květnových volbách 1935 do Národního shromáždění ČSR. V obci obdržely nejvíce hlasů německé politické strany, přičemž jednoznačně největší počet získala teprve dva roky v republice působící Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei, SdP) pod vedením libereckého učitele Konrada Henleina, jenž mluvil i na shromáždění ve Zdobnici v roce 1937. Úspěch SdP znamenal pro ostatní kandidující německé strany značnou ztrátu hlasů, což potvrzují výsledky Německé sociálně demokratické strany dělnické, jež ve Zdobnici dosáhla druhého místa. České politické strany získaly od zdobnických obyvatel pouze 8 hlasů z celkem 561 odevzdaných hlasovacích lístků.

Vliv nacistické propagandy se v obci projevil nejen výsledky voleb, ale množily se hlasy sympatizantů s Henleinovou politikou, jež usilovala o autonomii sudetoněmeckých oblastí a jejich připojení k Třetí říši.

V druhé polovině 30. let sílila radikalizace německého obyvatelstva a protičeské útoky. Po Hitlerově projevu 12. září 1938 na sjezdu SdP v Norimberku došlo k četným útokům na českou finanční stráž, české úřady i jednotlivce. Hranice ČSR byly po částečné mobilizaci v květnu 1938 stráženy československými vojáky a SOS (Stráž obrany státu). Přesto v noci z 20. na 21. září 1938 ordneři z německé polovojenské organizace Freikorps přepadli granáty a palbou nedalekou Masarykovu chatu. V tomto období došlo k incidentům v okolí – např. vypálení české celnice v Bartošovicích a dalším.

Vyhrocená situace mezi Čechy a Němci v pohraničí vyvrcholila podepsáním mnichovské dohody 29. září 1938, kdy bylo území tzv. Sudet postoupeno Německu, a to včetně obce Zdobnice.

Život v obci v době 2. světové války

Poté, co byla Zdobnice oficiálně v listopadu 1938 připojena jako tzv. sudetoněmecké území k Třetí říši, museli z obce odejít čeští obyvatelé i českoslovenští vojáci – příslušníci jednotky SOS, kteří měli na zdobnické faře zřízenou polní kuchyni, kancelář a improvizovaný muniční sklad. Zdejší Němci byli prohlášeni za německé státní příslušníky.

Po okupaci zbytku ČSR 15. března 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava připadla obec Malá i Velká Zdobnice včetně osad k říšské župě Sudety (Reichsgau Sudetenland), jež se téhož roku stala územně správní jednotkou Třetí říše a jejímž vedením byl pověřen Konrad Henlein jako říšský místodržící. Administrativně pak Malá i Velká Zdobnice s přilehlými osadami spadaly pod okres Králíky opavského vládního obvodu.

V životě obce došlo i k pozitivním změnám s nástupem nového německého faráře Josefa Fischera. Zdobnická farnost po jeho příchodu v červnu 1940 začala opět sloužit obyvatelům. Jeho pobyt a činnost byly však poměrně krátké. Kázání, v nichž ostře vystupoval proti Hitlerovi a nacistické politice, byla sledována tajnou státní policií (gestapo). V roce 1941 byl ze Zdobnice odvolán, zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau. O zdobnickou farnost se staral farář Josef Teuner a později jen dojíždějící faráři.

V obci byly činné v předválečných, ale i ve válečných letech různé zájmové organizace. Jednalo se např. o divadelní spolek ochotníků, tělovýchovný spolek, či hudební kapelu, která se těšila velkému úspěchu nejen ve Zdobnici, ale i v okolních obcích.

Zdobničtí muži museli po vypuknutí války narukovat do německé armády. Neznáme jejich přesný počet, existuje pouze seznam 91 padlých a pohřešovaných, který byl pamětníky sestaven a uložen v německém waldkraiburském archivu.

Zdobnice se nestala místem bojů nebo válečných událostí. Obyvatelé na začátku února 1945 zaznamenali v obci blízkou přítomnost fronty, která se ke Zdobnici přiblížila natolik, že byla slyšet dělostřelecká palba. O něco později do obce přišli němečtí uprchlíci z tehdejší jesenické pohraniční obce Weidenau (Vidnava), jichž se obyvatelé ochotně ujali a poskytli jim přístřeší a jídlo. Tehdy viděli zdobničtí obyvatelé poprvé na vlastní oči následky války a skutečnou válečnou bídu.

Přestože byl během velikonočních svátků 1945 obyvatelstvu Zdobnice místním vedením NSDAP v souvislosti s přibližující se ruskou frontou vydán rozkaz k evakuaci, zůstali všichni obyvatelé na vlastní riziko v obci.

V prvních květnových dnech procházely Zdobnicí nejprve ustupující německé jednotky a 8. května pak sovětští vojáci, kteří mířili do vnitrozemí republiky. Průchod německých vojsk i Rudé armády obcí proběhl bez incidentů, zřejmě i proto, že nacistické Německo v noci na 7. května 1945 kapitulovalo.

Poválečná situace v obci a vysídlení německého obyvatelstva

Poválečný poklidný stav v obci se 13. května s ustanovením revolučního národního výboru a následně 17. května s příchodem revoluční ozbrojené jednotky Alex změnil. Pro Malou i Velkou Zdobnici bylo zřízeno vojenské velitelství, které vyhláškou nařídilo obyvatelstvu odevzdat vojenský materiál, neopouštět obec a nevycházet z domu mezi 21. hodinou večerní a 4. hodinou ranní. Ve Zdobnici byla obnovena činnost české četnické stanice, jež se v roce 1945 na podzim změnila na stanici Sboru národní bezpečnosti. Příslušníci SNB pravidelně prováděli domovní prohlídky za účelem kontroly, zda se v nich nenachází hledané osoby či zbraně.

Ve Zdobnici, jež měla podle soupisu obyvatelstva z roku 1939 celkem 1.151 obyvatel, proběhl tzv. divoký odsun 5. června 1945. Obyvatelé Zdobnice, ke kterým byli připojeni další Němci z okolních obcí Kačerov a Kunčina Ves, byli přinuceni se vydat pěšky přes Říčky a Kunštát za historické hranice ČSR, do tehdejšího Německa (dnes slezského Polska), kde byli ponecháni vlastnímu osudu. Koncem léta 1945 došlo k pozastavení divokého vysídlování za účelem přípravy organizace oficiálního odsunu. Němcům nebylo bráněno se přes hřebeny hor vrátit prozatím nazpět, vyžadováno však bylo povolení k pobytu od místní správy.

K úředně nařízenému odsunu, který byl schválen postupimskou konferencí, došlo v případě Zdobnice o rok později ve třech transportech v letních měsících 1946. Rodiny se musely dostavit na určené shromaždiště s maximálně 50 kilogramy vážícím zavazadlem na osobu a následovala cesta do sběrného tábora v Dolní Lipce u Králík. Němečtí obyvatelé Zdobnice byli odtud vysídleni převážně do tehdejší sovětské okupační zóny – především do měst Genthin, Gadebusch, Plau am See a také na ostrov Rügen.

Z odsunu bylo ve Zdobnici vyjmuto – tak jako v jiných obcích obnovené ČSR – několik rodin, jejichž členové představovali nezbytnou pracovní sílu pro udržení poválečného chodu hospodářství v dané oblasti. Jednalo se zejména o lesní dělníky a zemědělce. Během organizovaného odsunu bylo ze Zdobnice vysídleno bezmála 800 německých obyvatel. V roce 1949 žilo v obci už jen 33 Němců a 37 nově příchozích Čechoslováků.

Současně s nuceným vysídlováním Němců probíhalo osídlování pohraničí nově příchozími Čechy a Slováky. Začala se psát novodobá historie obce Zdobnice.

Prameny:

Archivní fond obce Zdobnice (SOkA RK).

Hégr, Jan – Slavíková, Věra: Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie. Orlické hory a Podorlicko 13, 2005, MGOH Rychnov n. Kn., s. 164–173.

Německý archivní fond obce Zdobnice (Archiv spolku Verein der Adlergebirgler ve Waldkraiburgu).

Pamětní kniha Farního úřadu ř. k. c. Velká Zdobnice 1836-1983 (SOkA RK).

Autoři textu:

Libor Pařízek a Andrea Schöpsová, 30. května 2018

O Autorech:

Libor Pařízek, původním povoláním učitel, zabývá se a píše o historii odboje za II.světové války.
K Zdobnici má osobní vztah, navštěvuje ji ve všech ročních obdobích se svou rodinou již desítky let.

Andrea Schöpsová (*1991), jejíž předci pocházejí z dodnes stojící chalupy v Čertově Dole,
je absolventkou česko-německých studií UK a moderních dějin MUNI.

Pro zájemce o podrobnější historický vývoj obce Zdobnice zejména v kontextu jejího německého a následně českého osídlení zde uvádíme odkaz na diplomovou práci Andrey Schöpsové: Historie pohraniční obce Zdobnice: Proměna obce v kontextu výměny obyvatelstva po roce 1945